Jemný nádech nesl se nad travnatou mýtinou. Konce stébel zjemňující se do jemných vlásků, na které dopadalo pozdní slunce ve mně budily dojem narůžovělé mlhovinky držící se všude okolo mě (plné alergenů musím dodat při vzpomínce na mé posmrkané kapesníky díky kterým jsem odkládala štětce častěji, než bych chtěla). Pásy světla přecházely přes mýtinu jeden za druhým. Tráva růžověla a světla se zkracovaly, jak slunce klesalo níže a mizelo za stromy.
Líbí se Vám toto dílo?
Napište mi
🍃DOSTUPNÉ
Piš, moc ráda na všechny
tvoje vzkazy odpovím!
