Jdu stále nahoru, ohlížím se kolem sebe. Všude je to krásné, ale mně se chce stále výš a výš. Světla kolem mě ubývá, moc času už nezbývá. Kdo by to byl řekl, že mezi tolika dalekými horskými výhledy mě zastaví jedna tenká borovice, ale zato s kmínkem podivuhodně všelijak vykrouceným, zakrouceným, obkrouceným, nakrouceným a překrouceným. Jak málo stačí k inspiraci.
Líbí se Vám toto dílo?
Napište mi
🍃DOSTUPNÉ
Piš, moc ráda na všechny
tvoje vzkazy odpovím!